Deprese

V  minulosti se deprese dělila na exogenní, způsobenou zatěžujícími událostmi v životě a endogenní, zapříčiněnou nerovnováhou chemických procesů v mozku.Dnešní klasifikace psychických poruch neklade důraz na ohnisko vzniku depresivní poruchy, ale na míru intenzity prožívaného trápení. Rozlišuje těžkou, středně těžkou a lehkou depresi. Těžká deprese vyžaduje hospitalizaci. Už u středně těžké deprese je na místě zvážit užívání antidepresiv.

Deprese zasahuje myšlení (negativní pohled na sebe, na svět a na budoucnost), emocionalitu (absence radostných prožitků, často i absence prožitků vůbec) i celý organismus (vyčerpání, poruchy spánku, tenze, neklid,  absence chuti k jídlu).Při depresi osobnost nejen že neprožívá radost, ale často neprožívá vůbec.  Deprese je stav nehybnosti, nízké hladiny energie, zmrznutí. Pacient neví, co by mu přineslo úlevu od prázdnoty a difúzní úzkosti, kterou, zejména při středně těžké a těžké depresi, prožívá.  I lehká deprese, pokud přetrvává, zbytečně
ničí život. Projevuje se pocity prázdnoty, neužitečnosti, únavností a nechuti k čemukoliv.

Důležitým aspektem psychoterapie depresivního pacienta  je obnovení spontánního prožívání, posílení kontaktu se sebou, s vlastním tělem, i s vnějším světem.

Smutek

Je důležité rozlišovat mezi smutkem a depresí. Smutek je přirozená emoce, reakce organismu na těžkou situaci, ztrátu, na událost, která nás zasáhla. I když smutek může být velmi trýznivý, je součástí základní emoční výbavy člověka. Patří mezi základní emoce, je procesem, který je dobré nechat klienta odžít  a podpořit smutného nebo truchlícího v tom, co potřebuje. Člověk ve smutku potřebuje hlavně podporu. Psychoterapie nezastavuje přirozený proces truchlení, naopak, klienta podporuje v tom, co potřebuje, aby mohl těžký zážitek zakomponovat do svého života a otevřít se nové zkušenosti. Psychoterapii vyhledávají lidé, kteří  cítí, že smutek prožívají nezdravě dlouhou dobu, ve smutku uvízli a toto uvíznutí je brzdí v životě.