Deprese

V  minulosti se deprese dělila na exogenní, způsobenou zatěžujícími událostmi v životě a endogenní, zapříčiněnou nerovnováhou chemických procesů v mozku. Dnešní klasifikace psychických poruch neklade důraz na ohnisko vzniku depresivní poruchy, ale na míru intenzity prožívaného trápení. Rozlišuje těžkou, středně těžkou a lehkou depresi. Těžká deprese vyžaduje hospitalizaci. Už u středně těžké deprese je na místě zvážit užívání antidepresiv.

Deprese zasahuje myšlení (negativní pohled na sebe, na svět a na budoucnost), emocionalitu (absence radostných prožitků, často i absence prožitků vůbec) i celý organismus (vyčerpání, poruchy spánku, tenze, neklid,  absence chuti k jídlu).Při depresi osobnost nejen že neprožívá radost, ale často neprožívá vůbec.  Deprese je stav nehybnosti, nízké hladiny energie, zmrznutí. Pacient neví, co by mu přineslo úlevu od prázdnoty a difúzní úzkosti, kterou, zejména při středně těžké a těžké depresi, prožívá.  I lehká deprese, pokud přetrvává, zbytečně
ničí život. Projevuje se pocity prázdnoty, neužitečnosti, únavností a nechuti k čemukoliv.

Důležitým aspektem psychoterapie depresivního pacienta  je obnovení spontánního prožívání, posílení kontaktu se sebou, s vlastním tělem, i s vnějším světem.

 

Smutek

Je důležité rozlišovat mezi smutkem a depresí. Smutek je přirozená emoce, reakce organismu na těžkou situaci, ztrátu, na událost, která nás zasáhla. I když smutek může být velmi trýznivý, je součástí základní emoční výbavy člověka. Patří mezi základní emoce, je procesem, který je dobré nechat klienta odžít  a podpořit smutného nebo truchlícího v tom, co potřebuje. Člověk ve smutku potřebuje hlavně podporu. Psychoterapie nezastavuje přirozený proces truchlení, naopak, klienta podporuje v tom, co potřebuje, aby mohl těžký zážitek zakomponovat do svého života a otevřít se nové zkušenosti. Psychoterapii vyhledávají lidé, kteří  cítí, že smutek prožívají nezdravě dlouhou dobu, ve smutku uvízli a toto uvíznutí je brzdí v životě.

 

 

Jak vypadá první návštěva?

První setkání slouží ke vzájemnému seznámení, na základě kterého si zmapujeme vaše potřeby a očekávání. Budete mít prostor přiblížit problémy a těžkosti, kvůli kterým jste mě vyhledali. Pokusíme se je více prozkoumat a pojmenovat, co vlastně chcete změnit. Já vás seznámím s tím, jak psychoterapie probíhá a zodpovím Vaše otázky. Díky tomu si vytvoříme jasnější obraz o tom, zda by společná psychoterapeutická práce pro Vás byla užitečná.

 

Jaký je rozdíl mezi psychoterapií a psychologickým poradenstvím?

Rozdíl je neostrý, v mnoha případech se oba přístupy prolínají. Poradenstvím se rozumí spíše konzultace, diskuse nad možnostmi, jak byste se v situaci, která Vás tíží, mohli zachovat. Psychoterapie směřuje k hlubšímu vhledu do prožívání klienta, k porozumění problému se kterým příchází a způsobu, jak ho zkouší zvládat. Poradenství je tak spíše krátkodobé, orientované na přímé vyřešení problému, psychoterapie bývá dlouhodobější, zaměřená spíše na vnitřní svět klienta.

 

Jak je to s uchováváním informací o mé osobě?

Nejsem vázána smluvními vztahy s pojišťovnami, a proto nemusím o své práci s klienty vést dokumentaci. O klientech si vedu poznámky, které nejsou označené celým jménem klienta a jsou určené pouze mně. Zprávy z psychologického poradenství určené např. pro jiné zdravotní zařízení nebo do školy, vypracovávám pouze na základě přímé žádosti nebo souhlasu klienta.

 

"Na mém příběhu není nic zajímavého. Děje se mi to, co spoustě jiných lidí, jen to prostě nezvládám."

„Docela obyčejná” nešťastná zamilovanost, nevěra, špatný prospěch ve škole, šikana na pracovišti – to všechno mohou být příčiny dlouhotrvajících a někdy i vážných psychických potíží. Na jejich „obyčejnosti” přitom není vůbec nic zahanbujícího. Dobrý psychoterapeut si je vědom toho, že každý příběh je jiný, u každého jsou jiné spouštěče, jiný kontext, jiné zvládání, jiné vzlety a pády a hlavně jiný, jedinečně prožívající člověk.