Vyčerpání, stres a syndrom vyhoření

Samotná přemíra práce nemusí nutně vést k syndromu vyhoření.  Problémem je, když energii nedočerpáváme a vzniká tak nerovnováha mezi výdejem sil a a jejich obnovou. Typickým projevem syndromu vyhoření je pocit, že práce, a postupem času i další činnosti v našem životě, ztrácejí smysl. Nic nám nedělá radost, nic nám nepřináší pocit pohody.

Syndrom  vyhoření je málokdy způsobený pouze vnějšími faktory (zaměstnání, zatěžující situace v rodině) většinou se na chronickém vyčerpání podílí i přístup  jedince, který je podmíněn jeho osobnostními charakteristikami. Nejčastěji jsou chronickým vyčerpáním ohroženi lidé zvyklí podávat vždy perfektní výkon, k druhým ochotní a empatičtí, zvyklí upozadňovat vlastní  potřeby. 

 

Syndrom vyhoření v rodině

Syndromem vyhoření  jsou ohrožení  nejen lidé  v zaměstnání, ale i v soukromém životě.  Rizikové je například nakupení negativní životních událostí v rodině, dlouhodobá péče o někoho blízkého, riziku jsou vystavené maminky pečující o dítě s postižením. Opět zde platí, že vyčerpání nemusí být přímo úměrné množství práce. Klíčovou roli hrají doprovodné okolnosti a důsledky  toho, že musíme dlouhodobě řešit náročnou situaci nebo se o někoho starat. Těmi okolnostmi mám na mysli zúžení životního prostoru na plnění povinností, chybění radostných prožitků, ochuzení kontaktů s lidmi,  fádnost každodennosti, zanedbávání sebe, chybění ocenění ze strany druhých.

Syndrom vyhoření se vyvíjí postupně.  Je dobré si včas všimnout varovných signálů, jako je třeba nechuť k činnostem, které nám dříve dělaly radost, omezení kontaktů s lidmi na minimum,  odpor k práci,  projevy v tělesné oblasti, jako je nespavost, chronická únava, přejídání. Varovným signálem je, když  "neumíme" vypnout a odpočinout si  ani v čase, který objektivně k dispozici máme, o volném večeru, o víkendu, na dovolené.

Pokud se nám nedaří nastolit zdravější životní styl, omezit množství povinností a začlenit oživující změny do každodenního života je dobré vyhledat psychologa.

 

Význam každodenních stresorů

V posledních letech se hovoří také o významu tzv. "daily hasless," při vzniku chronického stresu a frustrace.  Jedná se o každodenní,  na první pohled nijak významné, stresující události a nepříjemnosti, které, když se kumulují  a my si od nich nevytvoříme zdravý odstup, vedou k pocitu vyčerpání. Dobrým lékem na udržení pocitu pohody je mít nějakou pozitivní protiváhu ke všem nekonečným každodenním starostem, např. opravdové vztahy, aktivitu která nás těší. Významným ochranným faktorem je pocit smyslu toho, co děláme.

 

 

 

 

 

Jak vypadá první návštěva?

První setkání slouží ke vzájemnému seznámení, na základě kterého si zmapujeme vaše potřeby a očekávání. Budete mít prostor přiblížit problémy a těžkosti, kvůli kterým jste mě vyhledali. Pokusíme se je více prozkoumat a pojmenovat, co vlastně chcete změnit. Já vás seznámím s tím, jak psychoterapie probíhá a zodpovím Vaše otázky. Díky tomu si vytvoříme jasnější obraz o tom, zda by společná psychoterapeutická práce pro Vás byla užitečná.

 

Jaký je rozdíl mezi psychoterapií a psychologickým poradenstvím?

Rozdíl je neostrý, v mnoha případech se oba přístupy prolínají. Poradenstvím se rozumí spíše konzultace, diskuse nad možnostmi, jak byste se v situaci, která Vás tíží, mohli zachovat. Psychoterapie směřuje k hlubšímu vhledu do prožívání klienta, k porozumění problému se kterým příchází a způsobu, jak ho zkouší zvládat. Poradenství je tak spíše krátkodobé, orientované na přímé vyřešení problému, psychoterapie bývá dlouhodobější, zaměřená spíše na vnitřní svět klienta.

 

Jak je to s uchováváním informací o mé osobě?

Nejsem vázána smluvními vztahy s pojišťovnami, a proto nemusím o své práci s klienty vést dokumentaci. O klientech si vedu poznámky, které nejsou označené celým jménem klienta a jsou určené pouze mně. Zprávy z psychologického poradenství určené např. pro jiné zdravotní zařízení nebo do školy, vypracovávám pouze na základě přímé žádosti nebo souhlasu klienta.

 

"Na mém příběhu není nic zajímavého. Děje se mi to, co spoustě jiných lidí, jen to prostě nezvládám."

„Docela obyčejná” nešťastná zamilovanost, nevěra, špatný prospěch ve škole, šikana na pracovišti – to všechno mohou být příčiny dlouhotrvajících a někdy i vážných psychických potíží. Na jejich „obyčejnosti” přitom není vůbec nic zahanbujícího. Dobrý psychoterapeut si je vědom toho, že každý příběh je jiný, u každého jsou jiné spouštěče, jiný kontext, jiné zvládání, jiné vzlety a pády a hlavně jiný, jedinečně prožívající člověk.